Všichni se jednou proměníme v prach. | iamdeadalready.blog.cz

Vánoční - stará povídka

17. února 2017 v 21:00 | Donald Black
Poslední roky jsem byl sám na Vánoce, všude venku jsem sledoval ty davy těch tupců, co je tenhle svátek tolik bere, to vynucený štěstí, dárečky, láska, štěstí, půjčky, nadržený dětičky, svícny, cukroví, chlast, deprese, Santa Claus na balkoně, Santa Claus na ploše počítače, Santa Claus v nákupním centru, Santa Claus na triku, Santa Claus na hajzlu, Santa Claus všude. Abych řekl pravdu, každým rokem mě Vánoce sraly víc a víc, asi proto, že jsem byl sám a pokaždý jsem skončil buď někde v baru, v klubu, nebo prostě doma s flaškou a úplně na kaši. Vánoční klasika - ožrat se, abych nevěděl o světě, o svých trápeních a všech píčovinách, který mě denně uváděly do depresí a sebevražednýho smýšlení.
Bylo ráno a já vstal docela rychle, až se mi zamotala hlava. Asi to bylo z minulýho dne, kdy jsem vysrknul láhev bílýho, asi šest, nebo sedm piv a nějaký cidery a k tomu jsem vyhulil krabičku a půl cigaret, no prostě klasický večery, kterejch jsem už za život stihnul několik. Myslel jsem na to, že dneska je ten den, kdy se moje deprese prohloubí úplně nejvíc a asi dojde i na slanou vodu z očí, protože budu zase vzpomínat na všechny krásný zážitky, na nešťastnou lásku, rodinu, přátele a tak. Klasicky jsem si k snídani zapálil cigaretu, kouř se linul místností a rozbíjel se o strop. Seděl jsem v křesle, noha přes nohu, díval jsem se na televizi, kde jako už tradičně vysílali nějaký pohádky a podobný radostný pořady, ze kterejch je mi každej rok špatně. Takový to vynucený štěstí, prostě to nesnášim, sere mě to. Docházely mi cigarety, tak jsem na sebe hodil triko, džíny, kabát a vyrazil jsem na benzínku pro dvě krabičky.
''Dvě krabičky zlatejch Máček, dík.''
''Deset dolarů, dvacet centů.''
''Díky. Nashle.''
''Přeju vám krásný Vánoce, pane.''
''Krásný budou, to určitě.'' řekl jsem a vypad jsem z tý benzínky.
(Bába prašivá, je nakažená tou Vánoční štěstěnou, píča.)
Došel jsem domů a chtěl jsem něco napsat, měl jsem chuť napsat nějakou báseň, zapálil jsem si cigaretu a psal o tom, jak jsou lidi úplně hloupý a žerou tohle Vánoční šílenství. Ta báseň byla uplně k hovnu, tak jsem o ni típnul cigáro a zahodil jsem ji. Chtěl jsem napsat další, třeba o lásce, o tom, jak mě bývalá odkopla, jak kus hadru, svině. Dopsal jsem ji a byla docela dobrá, tak jsem ji uložil do přihrádky, kam strkám takový ty podařenější básně. Drnčel telefon a já se na něj vysral, protože mi bylo jasný, že to bude někdo, kdo mi chce popřát krásný svátky, to určitě, nemam právě náladu na takový věci. Drnčel asi po dvacátý a mě to začlo srát, tak jsem ho vytrhnul ze zdířky. Tak, a je vystaráno, už mě nebudou štvát, bídáci. Dostal jsem chuť někam na chvíli vypadnout, protože venku chumelilo a já miluju zimu, takže jsem popad sluchátka, přehrávač, kabát a čepici a vypad jsem do tý sněhový pohádky. Všude samý páry, jaký já mam štěstí na zamilovaný párečky a jejich pusinky, úsměvy, červený tvářičky a tu lásečku, která jim vydrží ještě půl roku a pak se jeden, nebo druhej na toho dalšího vykašlou. Dojímalo mě to. Potkal jsem bezdomovce se psem, co seděl na zemi na na nějakejch hadrech a na kusu kartonu měl nápis, že přišel o všechno, kvůli manželce, která ho o to obrala. ''Svině.'' říkal jsem si a vytáhl jsem peněženku. ''Tu máš, dej si za to na mě drink, strejdo.'' hodil jsem mu dvacetidolarovku. ''Děkuju, pane, krásný Vánoce, ať vám Bůh žehná! Jste dobrej chlap.'' ''Na Boha seru, strejdo, Vánoce jsou na hovno, vlastně mě pěkně serou.'' řekl jsem a odcházel jsem, když v tom na mě zakřičel, abych se vrátil. ''Sedněte si ke mně, pane. Tady máte.'' podal mi lahev čehosi, co vypadalo jako whisky, ale smrdělo to, jak ředidlo. Napil jsem se, i když jsem se toho, přiznám se, dost bál. Ale co, žiju jenom jednou, každej den nechlastáš s bezďákem. ''Tady máte těch dvacet dolarů zpátky, kupte za to někomu dárek pod stromek, pane.'' ''Nech si to, strejdo, já bych to stejně prochlastal a prohulil.'' ''Jste dobrej chlap, proč se ničíte, tak mladej.'' ''Víš co, sere mě život, abych pravdu řek, serou mě ženský, sere mě práce, sere mě, že jsem tlustej a nemám nic, sere mě svět, sere mě Bůh, sere mě vlastně všechno.'' ''No tak, vždyť jste pohlednej a mladej, máte život před sebou, to já jsem v hajzlu, pane, nemám nikoho a nic, jen tady flašku, pár drobáků a psa, to je můj jedinej přítel.'' ''Budu muset jít, strejdo, krásný Vánoce vám oběma, hoši.'' řekl jsem a zmizel jsem domů. Zapálil jsem si cigaretu, koukal jsem z okna, jak sněží, byla to nádhera, já to fakt miloval, tohle počasí. Všude blikaly ty světýlka a svícny, stromy byly ozdobený taky. I psi měli blikací obojky, takovej kýč, chudáci. Povzdychl jsem si, jak by bylo hezký mít někoho u sebe, jen tak se celej den válet v posteli a nic nedělat, jen se mazlit a dělat takovýhle ty věci. No, jsem tu sám, mám ve spíži lahev dobrý whisky, tak to oslavim ve stylu.
Blížil se večer, už byla tma, pořád padal sníh, sněžilo fakt hustě, že pomalu nebylo vidět na okolní domy. Měl jsem náladu se jít někam zničit, ale nejdřív jsem si dal ještě pár skleniček whisky na dobrou náladu, která se nedostavila, naopak jsem byl ještě víc v hajzlu. Oblíkl jsem si kabát a vyrazil jsem do města. Bar u Freddyho, na hovno, Bar u krvavý Jane, hrozný, Bar, který neexistuje - to je vono! Vešel jsem dovnitř a bylo tam docela plno. To jsem nečekal, že existuje tolik ztracenejch existencí, co se v tuhle hodinu nalejvaj, no, byl jsem přesně, jako oni, ztracenej, zlomenej, sám. Sednul jsem si na bar a poručil jsem si jeden kýbl piva. Zíral jsem na televizi, kde právě běžely zprávy o tom, jak tenhle rok přibývá lidí, co si na dárky půjčují prachy a jaký bylo dneska šílenství v nákupních centrech, fuj, ty tlačenice, ještě, že nemusim kupovat dárky. Jediný, co jsem koupil, byla lahev whisky, kterou jsem obdaroval sám sebe. Ta televize mě pěkně nudila, tak jsem si zapálil cigaretu. Dělal jsem kouřový kolečka, jako puberťák, co chce zapůsobit na nějakou holku. V tom do mě někdo píchnul palcem.
''Nemáš oheň?'' byla to maličká bruneta, v červenejch šatech, který ji krásně zvýrazňovaly ty boží křivky, prsa, div ji nevypadly ven, byla fakt kus.

''Jasně, tady.'' připálil jsem ji cigaretu.

''Můžu si přisednout?'' řekla a já hned souhlasil.

''Co tu děláš, jakto, že nejsi s rodinou, nebo přáteli?''
''Dobrá otázka, to sedí, na někoho, kdo si tady teď vykuřuje.'' uchechtnul jsem se.

''Hele, ty, nejsi nějakej drzej, frajere?'' usmála se.

''Doma mě to nudilo, tak jsem vyrazil do města.'' řekl jsem.

''Tak to jsme na tom stejně, jak se jmenuješ?''

''Dom, těší mě, a ty jsi?''

''Kate.'' podala mi ruku.
Měla krásný snad všechno, nehty na rukou rudou barvou nalakovaný a dlouhý, fakt se mi líbily.
''Dáš si se mnou drink?'' navrhnul jsem.

''Jasně, vodku, prosím.''
Pili jsme a klábosili asi dvě hodiny, vykouřil jsem za tu dobu asi deset cigaret. Bavili jsme se o všemožnejch blbostech, ale strašně mě to bavilo, ne jako jindy, když jsem se bavil s nějakejma děvkama o píčovinách, byla fakt dobrá, chytrá. Dopil jsem asi čtvrtý pivo a řekl jsem ji, že bych ji rád vzal na procházku po městě. Souhlasila, tak jsme se sbalili a vyrazili vstříc zasněženým ulicím. Po asi dvou hodinách procházení se a tlachání mi řekla, že si docela rozumíme a že by mě ráda pozvala domů, ale že tam možná bude přítel, kterej se má vrátit z práce. Tohle zjištění, že je zadaná mě docela posralo, ale co jsem čekal, taková kost a sama? Jsem asi naivní. Byl jsem po tom chlastu docela nadrženej, měl jsem chuť z ní servat ty rudý šaty a pořádně ji nabodat.
''Chci tě, půjdem ke mě?''
''Mám jen chvilku, musím domů.''
Vyrazili jsme k jejímu vchodu, už se chtěla loučit, když jsem dostal geniální nápad - ohnu ji v tom vchodě! Souhlasila, že by jsme mohli dolů, pod přízemí. Sedli jsme si na schody a ona položila hlavu na moje rameno. Já jsem mezitím zajel rukou do jejich vlasů a přivoněl jsem si. Voněly krásně. Po chvilce jsme se začali líbat a postupně se dobývat našich pohlavních orgánů. Sála mě asi půl hodiny, já ji mezitím zezadu masíroval tu božskou broskvičku. Zvedla si šaty a nasedla si na mě, trvalo to asi pět minut a já se udělal. Potom jsem ji ohnul přes zábradlí, vykasal jsem ty šaty a dělal jsem ji to zezadu, asi patnáct minut. Pak jsem se ji udělal na ty šaty. V tom se na mě otočila a vlepila mi facku.

''Přítel mě zabije ty idiote!''

Nasunula si zpátky kalhotky a bylo už jen slyšet klapání podpatků o schody. Zmizela.
S ní zmizelo i moje štěstí z Vánoc. Šel jsem domů, trochu šťastnější, zároveň nasranej, že to takhle dopadlo. No co, aspoň mam vzpomínku, o Vánocích si takhle pěkně každej rok neštrejchneš.
Nakonec to nebyly až tak špatný Vánoce. Zapálil jsem si cigaretu a usnul jsem přitom v křesle.
Po tomhle večeru už jsme se s Katie nikdy neviděli, ale nikdy nezapomenu na Štědrej večer a Katie s její božskou prdelkou, děvka jedna!




- rok stará povídka

váš Donald Black.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama